Recenze: T2 Trainspotting – Starší, ale stále šílení

Rentonova parta je zpátky! Trvalo to sice 20 let, ale Mark Renton(Ewan McGregor) se vrací do Edinburghu. Pro členy party to však nevypadá vůbec dobře. Begbie je ve vězení a s jeho propuštěním to nevypadá růžově. Spud zase upadá do depresí a plánuje sebevraždu. Simon zase krachuje a snaží se neúspěšně vydělat díky vyděračství.

Návraty po x letech bývají často zklamání. I když jsou podobně jako u tohoto sequelu herci stejní, často zkrátka chybí kouzlo. Většinou to zkrátka vypadá jako film, který byl natočen jen pod vidinou zisku, který je garantovaný dobrým jménem původního filmu. Toho jsem se bál i u T2 Trainspotting. Původní film byl výborný a je snímkem, který podle mě nepotřeboval žádné pokračování. To však přišlo právě letos. V době, kdy má za sebou režisér Danny Boyle Oskara za Milionáře z Chatrče. V době kdy si ani jeden ze čtyř herců Rentonovi party nemůže stěžovat na špatně rozjetou kariéru. Kvůli slávě, nebo penězům se tenhle film tedy zřejmě netočil. To nejspíše pomohlo tomu, jak toto pokračování nakonec také dopadlo. Naivně bychom mohli říct, že tento film byl natočen vlastně pro radost. Té se však v samotném filmu moc nedočkáme.

Celý příběh se nese ve stylu hořkosti. Renton, který se vrací z Nizozemska do rodného Edinburghu má blíž k padesátce. Má za sebou navíc srdeční příhodu a nevydařený vztah. Doma postupně chce smazat svoje dvacet let staré dluhy vůči svým parťákům. Ve filmu se dočkáme spousta nostalgie. Fanoušci starého Traispottingu si tento film rozhodně užijí už jen kvůli tomu, kolik spojení s minulým filmem se na plátně objeví. Všichni hrdinové se za tu dobu změnili a je vidět co s nimi jejich bývalý život provedl. Ve všech postavách čpí deprese a každý se s přicházejícím stářím vyrovnává jinak. Možná, že vám film poví o dost odlišnou pohádku, ale styl posledního Trainspottingu se tu určitě nezapře.

Silnou stránkou filmu jsou určitě střihy a skvělá kamera. Na plátně často vidíme krásnou hru z barvami a výborné záběry. Další silnou stránkou je samozřejmě hudba, která byla pro úspěch prvního dílu velmi důležitá. I tady se využívá nostalgie. Staré písně společně s novinkami dávají Trainspottingu tempo a emotivnost. Na pohled i na poslech je to zkrátka ten starý Trainspotting, který nic neřeší a nic ani řešit nemá. Sequel však přeci jen často zpomalí a připomene vám, že se nacházíme o dvacet let za prvním filmem. Humor však ve filmu stále je. Je často podaný jinak než v „jedničce“, to ale neznamená, že je to špatně. V hrdinech stále zůstalo něco z toho mládí, co je žene do průšvihů a riskování. Podobně jako u prvního filmu jsou tu však někdy zkrátka tak trochu zbytečné scény a necelistvost děje.

85% Kombinace nostalgie, melancholie a humoru je kouzelná. Film nám říká, že vzpomínat na minulost je sicě pěkné, ale někdy nám není radno se vracet úplně ke všemu za každou cenu. Tenhle Traispotting je svým způsobem více depresivní, ale možná je lepším pokračováním, než mnoho filmů tohoto typu. Devadesátá léta jsou pryč a současnost nakopává hrdinům zadky